Smysluplný život

Stojím u pokladny v drogerii a kolem mě se snaží protlačit mladík, který se chce dostat ven. Napadá mě, že asi neměli, co sháněl, a tak odchází s nepořízenou, ale všimnu si igelitky, kterou se snaží nepozorovaně pronést. Že by zloděj? A vtom už bzučí výstražné znamení a chlapec se bez ohlédnutí žene k východu. Mladá paní v pokladně se ohlédne a než stačí cokoliv udělat, mizí chlapík v davu venku. A tak jen hodí beznadějný pohled na prodavačku v druhé pokladně a pokrčí rameny.

„…a teď se stydím sám za sebe, za přihlížení bez pomoci …“

Co může víc udělat? Není to gesto lhostejnosti nad rozkrádáním zboží, ale gesto bezradnosti. V její tváři zůstává smutek. Jaké z toho bude mít nepříjemnosti? Teď se s tím musí smířit, jiná možnost už není. A smutek si z tohoto obchodu odnáším i já. Nejen proto, že s ní cítím, ale mrzí mě, že jsem včas nezareagoval, že jsem pouze stál jako přihlížející místo toho, abych pohotově přiskočil a zlodějíčka zadržel. Vždycky jsem se s trochou pohrdání díval na neochotné a nicnedělající ‚čumily‘, kteří se zvědavě shluknou vždy tam, kde se někomu přihodí nějaké neštěstí. A teď se stydím sám za sebe, za přihlížení bez pomoci, ve kterém poznávám i svoji lhostejnost.

„Jsi ochoten vystoupit z davu a ztrapnit se?„

Proč jsme v naší společnosti tak všímaví ke skandálům a přitom tak lhostejní k pomoci druhým? Někdo se teď možná ohradí tím, že třeba pomáháme postiženým přírodními katastrofami. Ve skutečnosti nás však taková pomoc stojí ‚pouze‘ poslání nějakých peněz a navíc většinou pohodlně skrze SMS. Jsme však ochotni nasadit vlastní kůži? S tím, že můžeme utrpět ztrátu, kterou nám nikdo nenahradí? Jsi ochoten vystoupit z davu a ztrapnit se? Nebo se vystavit nebezpečí? A udělal bys to pro někoho naprosto cizího, aniž bys z toho něco měl?

„..Nedělal to proto, aby sklidil náš obdiv a úctu..„

Příběh Ježíše Krista je právě o tomto. On vidí, jak jsme okrádáni o pokoj a tápeme v nejistotě, jak se hroutí mezilidské vztahy a místo toho nastupuje nenávist a sobectví, které nás ovládají, jak se rozpadají rodiny a zůstává jen bolest, jak propadáme lhostejnosti vůči nouzi a problémům druhých, kteří potřebují naši pomoc. Ježíš se obětoval, aby naše životní prohry proměnil ve vítězství. Aby nás vysvobodil z trápení. Stálo ho to nejen zradu jeho nejbližších přátel, výsměch širokého zástupu a potupné mučení v děsných mukách, ale zaplatil cenu nejvyšší – položil svůj život. Nedělal to proto, aby sklidil náš obdiv a úctu, ale protože nás opravdově miluje a na každém z nás mu záleží. A toho si všímá málokdo.