Smysluplný život

pokračování rozhovoru, část 2

Není lékař konkurencí Boha při tom uzdravovaní lidí?

Já myslím, že lékař je pravá ruka Boha, že to není konkurence, ale ve své podstatě lékař používá prostředky, která nám Pán Bůh dal. To si neprotiřečí, jelikož Pán Bůh je svrchovaný nad každým člověkem a může si použít právě toho lékaře k tomu, aby někoho uzdravil. Pán Bůh by mohl působit na zemi, mohl by to dělat jen tak, svoji vlastní silou, ale On k tomu používá ostatní lidi, takže i k uzdravení může použít doktory a sestřičky.

Býváš nemocná a co děláš když jsi nemocná?

Mám několik chronických nemocí, kterých se dle klasické medicíny nezbavím celý život. Na druhou stranu mám naději, že Bůh to může vyléčit. I když to medicína vyléčit neumí,  uvědomuji si, že já konkrétně mám tyto nemoci proto, abych Pána Boha nepředbíhala. Abych nedělala věci z vlastních sil. Když mám tu nemoc a bolí mě ruka, bolí mě noha, tak vlastně nemůžu být celý den aktivní a musím zpomalit, a Pán Bůh mě tím učí právě trpělivosti, poslušnosti a větší závislosti na Něm. Pomáhá mi to uvědomit si, že On je ten Pán a ne já.

Jak bojuješ proti syndromu vyhoření?

Syndrom vyhoření je v poslední době moderní pojem a v České republice je aktuální pro zdravotníky. Četla jsem články zdravotníků, kteří se vrátili z Afriky nebo jiných rozvojových zemí, kde léčí vážně nemocné lidi. Oni tam nemají syndrom vyhoření a přitom bych řekla, že to zatížení a podmínky mají mnohem horší. Myslím, že je to dáno složením pacientů a nemocí v dnešní době. Na jednu stranu strašně moc přibývá vážně nemocných lidí, to souvisí se životním stylem, s tím jak žijeme ve znečištěném prostředí, nejíme zdravé jídlo a málo se hýbeme. Takže prudce narůstá onemocnění srdce a cév, rakovina, onemocnění pohybového aparátu a na druhou stranu se hodně zvyšuje procento lidí, kteří jsou nemocní psychicky. Mají úzkosti, deprese, pocit ohrožení. Kdybychom srovnali podmínky v jakých žijeme my versus lidé v Africe, tak my se máme tisíckrát lépe, ale lidem u nás to nestačí. V televizi vidí reklamy a způsob, jak žije těch horních 10 000, a chtějí žít stejným způsobem. Z toho pramení jejich nespokojenost a útěk do nemocí. Oni nejsou nemocní fyzicky, respektive cítí se nemocni fyzicky, bolí je záda, hlava, ale když se udělají všechna vyšetření, tak se tam neobjeví žádná velká příčina, která by to vysvětlovala. Tito lidé se cítí fyzicky špatně, protože mají neřešený psychický problém. Potom strašně moc zatěžují zdravotní systém, protože každý se musí nechat vyšetřit. Pokud je to v současné době polovina pacientů, tak i polovina prostředků jde na nemoci, které jsou primárně psychické – úzkost, deprese. Hodně prostředků ze zdravotnictví jde tedy na depresivní stavy a ne na vážné choroby. Kdežto v Africe nic takového není.

Co podle tebe znamená smysluplný život?

Znamená to život, kde vím odkud jdu, kam jdu a taky proč. Když jsem nebyla věřící, hrozně moc jsem se bála toho, co bude po smrti. Kvůli tomu jsem ani neuměla mluvit s vážně nemocnými, o kterých jsem věděla, že brzy zemřou. Neuměla jsem jim říct diagnózu a bála jsem se s nimi o tom mluvit, protože jsem jim neměla co nabídnout. Ale teď vím, že po smrti budu mít věčný život s Bohem, a proto se nebojím.